Sraz Dálavských 2024 v Dalově resumé

Tak, a už je to za námi. Tohle není povzdech úlevný, ale lehce posmutnělý, že víkend utekl tak rychle. Sraz někdejších dálavských táborníků se stal minulou skutečností. A jaký byl tenhle, pokud dobře počítám, už 14 sraz? Odpověď na tuto otázku si musí zodpovědět každý sám z těch na něm přítomných. Já za sebe bych řekl, že se povedl. Po dvou předchozích letech v prostorách letního dětského tábora Sigmy Lutín za Domašovem nad Bystřicí jsme vyhledali nové místo nedaleko Horního Žlebu v Dalově, a sice Apartmány Dalov. Byla to dobrá volba. Ubytování skvělé, prostor na hraní her sice neveliký, ale dostačující, venkovní pergola prostorností neoplývala, ale stačila nás pojmout (sjelo se nás v pátek 27 a v sobotu přibylo dalších 6 účastníků)a uschovat před případným deštěm. Ten přišel v noci ze soboty na neděli a nijak nás netrápil.

Páteční večer jsme tradičně zasvětili vzpomínkám, písničkám a bohatému výběru dobrot, které se snesly na „švédský stůl“, ve který se změnil stůl pingpongový. 

Uprostřed večera přišlo překvapení. Hlavně pro mě. V květnu jsem oslavil své 70 narozeniny. I proto jsem zajistil pro účastníky srazu sud piva, které se čepovalo pro všechny gratis. Ale to nebylo to překvapení, překvapením byl příjezd Hanky pernikářky, která podle všeho přijet neměla kvůli jiným povinnostem. Přivezla hromadu malých zdobených perníčků a mě krásné veliké perníkové srdce se sedmdesátkou namalovanou v polevě. A k tomu od Bohunky a spol. baterie výtečného vína a spolu s tím ode všech přání. Dojalo mě to a i slzu jsem uronil. Děkuji ještě touto cestou všem za nečekané, milé překvapení. Jak říkával Karel Gott při zisku zlatého slavíka: „Tohle jsem vážně nečekal.“

Prosluněná sobota byla tradičně věnována hrám. Tentokrát, konečně, jak už bylo v propozicích avizováno, nešlo o žádné namáhavé běhací či úpolové hry, ale především o zábavu a to se, myslím, podařilo. Ani jsme nestihli odehrát vše, co bylo nachystáno. Obě družstva vedená tentokrát kapitány z řad omladiny si vedla skvěle a o vítězství musela rozhodnout až večerní zábavná soutěž Šest ran do klobouku. Bavili se všichni a o to šlo zejména. 

V poledne se všichni posilnili výtečným gulášem, který pro nás doma uvařila Bohunka. 

Přivezl jsem s sebou na setkání též naše táborové kroniky, které jsem pečlivě uschovával doma po dlouhé roky. Nyní jsem je pro tento účel a pro další srazy, předal do úschovy Hedvice.

Rovněž organizační přípravu dalšího srazu jsem předal sestře Hedviky, Iloně. Ta již pro příští rok zabukovala opět stejné místo, tedy Apartány Dalov a to v termínu pátek 13. až neděle 15. 6. 2025.

Pokud se programu pro příští sraz týká, byl bych rád, kdybyste se navzájem domluvili a hry připravili samy. Přece jen se už po letech hodně opakuji, ta sedmdesátka je taky vypovídající a navíc ten vozejk pode mnou už neskýtají to, co jsem zvládal dříve. Sám bych připravil nějakou hru nebo hry vědomostní, ty které hráváme u stolu, podobně jako letošních 6 ran do klobouku, ale ostatní bych už rád přenechal jiným. Tak doufám, že tuhle mou prosbu a výzvu zároveň vezmete pevně do rukou.

Myslím si, že nová krev kolektiv obohatila a zároveň naše pevné jádro stálých účastníků nijak neoslabila, ale naopak. Jen těch vykouřených cigaret kdyby ubylo…

Co říci závěrem? Především chci všem poděkovat za aktivní přístup, za ochotu a vstřícnost. Hlavně ale Iloně, Bohunce, Mojmírovi, Martinovi alias Šmudlovi, Františkovi, který se spolupodílel na přípravě, ale jiné okolnosti mu nakonec dovolily „jen“ přijet nás v sobotu navštívit, Jirkovi N. mladšímu, který Františka coby dirigenta her úspěšně nahradil a vůbec skutečně vám všem. Nezbývá než si přát, aby příští rok byl stejně úspěšný jako ten, co je čerstvě za námi.

A Nezapomeňte poslat všechny pořízené fotky na mejlovou adresu:  dalavsti@email.cz

 

Váš Jirka Wilson Němec