Nejen ze života hmyzu aneb jak dopadl sraz Dálavských 2018
Je neděle třetího června. Nad hornožlebskými kopci se znovu chystá bouřka a nejspíše hodlá opět zaútočit na náš milovaný tábor Dálava. Stejně jako se to počasí podařilo při našem pátečním příjezdu. To byl chrsták! To byl slejvák! Nebe na nás vylilo celý rybník, možná přehradu. V mžiku bylo tolik vody, že kanalizace nestíhala, o střešních okapech ani nemluvě. V malé jídelně jsme museli rozestavit na podlahu kbelíky, signalizující, že izolace střechy je nejspíš po smrti.
Formánkovy, kteří právě přijely, musely zůstat sedět snad půl hodiny v autě a bezmocně hledět na tu činu. A my ostatní, kteří jsme zkraje bláhově mysleli, že široká markýza kryjící část dvora nás uchrání, jsme po pár minutách byli stejně mokří, jako bychom na dešti stáli. Ale, co… Bylo to nečekané, ale nakonec vzrušující zpestření začátku našeho dalšího setkání. A to se bezesporu vydařilo. Páteční večer, poté, co bouře odrachotila do hanácké roviny, vyčistila nebe a do zvlhlého údolí přitáhla opět příjemné teplo, se nesl ve znamení utajených příprav na gratulaci našeho oslavence Františka Paráka, který letos v únoru oslavil už neuvěřitelných 70 let. Neuvěřitelných proto, že na sedmdesátku vůbec nevypadá a ani se tak nechová. Pořád je to ten obětavý energický a ke všem veskrze kamarádský SPORŤÁK, který v dobách největší táborové slávy přelomu osmdesátých a devadesátých let připravoval všechna ta úžasná sportovní a etapová dobrodružství, na která nyní tak rádi vzpomínáme.
Už před vlastním setkáním rozeslal Jirka alias Wilson po internetu text a nahrávku písničky HOLD s tím, aby se každý, kdo může a kdo přijede, píseň naposlouchal a naučil se ji. To se povedlo. Stejně tak se povedlo dát do kupy materiál pro foto knihu, kterou zase úžasným způsobem připravila do tisku Marcela Formánková. Vznikl tak, doufáme, hodnotný dárek, který už jen jako ta pomyslná třešnička na dortu doplnilo obrovské perníkové srdce vytvořené šikovnýma rukama naší Hanky perníkářky.
Překvapení se podařilo. František, nic netušíc, byl postaven, před hotovou věc. Tedy přesněji před všechny přítomné táborníky (cca 30 osob), z jejichž hrdel, po krátkém Wilsonově proslovu zazněla ona zmíněná píseň za doprovodu kytary. Očividně dojatý František všem poděkoval, krátce zmínil cesty, které jej mezi nás přivedly. Hned nato přišel přípitek přichystaným sektem. A pak už jen osobní gratulace, na řadu přišly známé písničky, povídání, tradiční vzpomínky na zážitky let minulých.
Nezapomněli jsme ani na rozdělení účastníků do čtyř družin a hned jsme také rozehráli první z mnoha následujících her. Ta první hra s názvem Zvěřinec, přichystala všem chvilky pro přemýšlení, jaká že to zvířata se ukrývají v písmenkové pyramidě. Páteční večer, u některých protažený do sobotních ranních hodin, se vydařil na jedničku.
HOLD
Ref:
D G D
Františku, Františku, letos už máš sedm křížků
D A7 D
Františku, Františku, ty jsi stále mladík.
D G D
Františku, Františku, letos už máš sedm křížků
D A7 D
Františku, Františku, Tobě patří náš dík.
1.
Emi Hmi
Za Matterhorn děkujem Ti, děkujem za moře her
G A A7
za ty roky, za ty děti, za lásku a správný směr
Emi Hmi
Za výspy a bodování, za to, že jsi vždycky chtěl
G A A7
za to se Ti náš tým klaní, až do roztrhání těl
Ref. Františku, …
2.
Dálavští Ti zdraví přejí až do stovky z plna sil
Tuhle píseň proto pějí, abys ještě dlouho žil.
Tahle banda má Tě ráda, to jenom tak na okraj
proto si s námi ještě dlouho, ještě dlouho hraj.
ref: Františku, …
Sobota ukázala dokonalou letní tvář. Někteří ospalci se ještě nestačili vykulit ze svých pelíšků, ale hlavní síla družin už zápolila na hřišti o cenné body. Letos se mezi účastníky „urodilo“ hodně dětí – nová dálavská krev, a tak řada her vycházela této situaci vstříc a omladina si mohla a také zasoutěžila po boku svých starších kamarádů a rodičů. Ne že by bylo jedno, kdo vyhraje, ale šlo hlavně o radost ze hry, vlastně her samých a těch bylo spousta. Ani jsme nestihli odehrát všechny, které byly ve Wilsonově kufříku nachystány. Nevadí, zůstanou na příště.
Nedávná vichřice, která řádila, mimo jiné, také na šternbersku, si vybrala svou daň též v údolí Sitky nad Horním Žlebem. Kdysi denně navštěvovaný prostor u potoka, kterému jsme říkali „Ostrůvky“, je dnes, bohužel, takřka nedostupný. Vše zarostlo bujnou vegetací, z níž část padla v oné vichřici a tak pohybovat se v tom terénu je dnes takřka nemožné a navíc nebezpečné. Proto je mimo cestu zákaz vstupu do lesa. Že je to tak, nám potvrdila část účastníků, která se z nostalgie rozhodla Ostrůvky navštívit a z návštěvy zbyla „jen“ procházka po cestě. Škoda.
Stejně jako vloni se o naše žaludky a mlsné jazýčky postarala naše děvčata v čele s Bohunkou. Páteční večeře: obložené talíře krůtí roládou, sekanou, řízečky, okurkami, královským chlebem. Co více si přát? Smlsli si všichni. V sobotu zavoněl hovězí guláš, děti měly na výběr a mohly si po kuřecí polévce dát šulánky s mákem. Grand hotel hadra. Večer a pak v neděli jsme dojídali, co zbylo doplněné domácími klobáskami a jinou uzeninou s talíři zeleniny. Nesmím zapomenout, že na čepu byla 110 Polička a ta, když došla, narazili jsme 120 Gabriel z kosířského minipivovaru.
Troufám si říct, že tentokrát byli všichni spokojení a zdravé jádro Dálavských příští rok určitě přijede zas. Vždyť stárneme a kdo ví, kolikrát se takové setkání ještě podaří uskutečnit. Samozřejmě nás mrzelo, že letos nepřijely některé tradiční „figury“, na které jsme se těšili. Někdo skutečně nemohl a někdo nechtěl. A ti, kteří nechtěli, ti se ani neozvali předem. Nu, naše škoda to není…
Příští rok by setkání mělo proběhnout v termínu 7. – 9. června 2019.
5. 6. 2018 sepsal Jirka Wilson Němec