Cesta slepých ptáků a jak dopadla

Jak? Dopadla výborně! Především počasí…Tak na něm sice neměl nikdo z účastníků zásluhu, ale povedlo se. Akorát hmyzáci byli vysloveně hnusní. Obzvláště pak vyhladovělé komářice se prokousávaly kůží, sprej nesprej.

Pátek 2. června:

Tak především je nutné poznamenat, že zprvu, dle přihlášených na našem webu, to vypadalo na velmi slabou účast. Přes skoro zoufalé Mojmírovy urgence a apely nahlásili jen čtyři Dálavští, že přijedou. Vypadalo to tak, že jestli nás bude deset, dosáhneme maxima. Ale dostavilo se překvapení v podobě více jak pětadvaceti hlav. A to se ještě na otočku přijel podívat Patrik Reich s dvoučlenným dámským doprovodem, Martin Jiránek, v sobotu pak Eva a František Rybovy. Naopak Guča, Pavel Němec, Hanka „perníkářka“, ani Jirka Hrdina alias Repre a další táborníci nedorazili, důvody byly asi různé a ponechávám je bez komentáře.

A tak, kdo tedy přijel:

Mojmír Spurný se synem, František Parák, Milda Ježek, Jirka Zatloukal alias Plastik, Bohunka Havelková, Ilona Geschwinderová, Hedvika Lokajíčková, Bob Kadlec, Dan Schiner, Barbora Severová (dříve Matoušková), Jirka Němec ml. s manželkou Janou a dvěma dětmi, Honza Zavřel, Martin Zavřel, čili Šmudla s dvěma dětmi, Lenka Nemravová, čili Česťa, Honza Šustek s manželkou Míšou a dcerou, Jirka Hrůzek, Peťa Formánek s manželkou Marcelou, Jitka Ševčíková se dvěma syny no a také já, tedy Jirka Němec st. alias Wilson.

Tolik nás nikdy nebylo! A hlahol a radost z každého setkání z nově příchozího. Taky těch přibližovadel byl plný tábor. Jako na parkovišti před nějakým marketem.

Protože se Martin Jiránek nemohl letos ujmout, jako jiné roky, výroby výtečných grilovaných vepřových kolen a ani Patrik svého skvělého guláše, ujaly se kuchařského umění holky. Konkrétně Bohunka s Ilonou. A dopadlo to navýsost dobře. Guláš byl pro první hladovce sice až v pozdních večerních, no spíše nočních, hodinách, ale páteční večer rozhodně nebyl hladný. Každý dodal něco na stůl něco ze svých zásob. Pochoutek bylo plno. Škvarková pomazánka, cukrové trubičky, domácí slané pečivo aj. A hlavně, jak jinak, teklo točené pivo proudem. Za ten víkend jsme vypili dva padesáti litrové sudy…Opět bez komentáře…

Jen nás bylo dost, už jsme, František a já, spustili kolotoč her, na které se všichni těšili. Rozdělili jsme hráče do dvou družin. Jedné velela Ilona, druhé Hedvika. Ještě v pátek večer jsme odehráli hry CESTA SLEPÝCH PTÁKŮ, VYBER A HLEDEJ A MANUFAKTURA. Už za tmy v jídelně jsme pak rozehráli hru- takový zábavný kvíz TO VÍME! Ten jsme pak dohrávali v sobotu dopoledne. A došlo na písničky u kytary. Já jsem se moc nepochlapil, zdravotní hendikep s prstem na levé ruce mě znemožňoval nějaké delší písničkové vstupy, ale zastoupil mě zdatně syn Jirka, jemuž ostatní docela nadšeně tleskali, překvapení, že Umí. Nevím jak kdo, já odcházel do hajan po druhé noční. Kytara a smích doznívaly až někdy kolem třetí, už svítalo….

Sobota 3. června:

Pro některé začala kávou už kolem sedmé ranní, jiní mžouravě kráčeli ke koupelně až po deváté. Ale nakonec vstali všichni. Část uskupení se začala pomalu „drolit“ odjezdem některých, kteří nemohli zůstat déle. Hned ráno odjel Plastik, odjel do zaměstnání, později Milda. Až odpoledne pak odjeli mladí Němcovi, Jitka s dětmi (ale ještě předtím, už ráno, přijel i Jitčin manžel „Ševi“, který při hře AKČNÍ HRDINA, posílil jedno z družstev.) Odjel i Dan s Míšou a Honza Zavřel a jako poslední se sobotním večerem i Česťa. I tak nás zůstalo dost na dokončení rozehrané soutěže. Nejnáročnější, na čas i pohyb, paměť i pozornost bylo bezpochyby EPIKUROVO POSELSTVÍ. Dohrála se kvízovka TO VÍME! A zdánlivě jednoduchá hra o vůli, síle a sebeovládání, už zmiňovaný AKČNÍ HRDINA, dal všem zabrat. Fotografie dokládají vše. Z obavy o zdraví hráčů František po 25 minutách „utrpení“ hru ukončil a bod přidělil družstvu, které v tu chvíli mělo ve hře ještě tři hráče, oproti jedinému ze soupeřů. Klobouk dolů všem „akčním hrdinům“ této hry (Česťa, Ševi, Jirka Hrůzek a Marcela Formánková).

Po mnoha letech se na nás přijeli podívat sourozenci Rybovy, Eva a Franta. Také Mates, který byl vedoucím v roce 2003, stejně jako Jitka. Pobyli, zavzpomínali, odjeli. Kdo ví, zda najdou znovu cestu mezi nás i na delší čas.

To ostatní se už celí natěšení přesunuli na hřiště, kde jsme zahájili tradiční pétanque. Bitva byla lítá, ale od poloviny hry, víceméně, rozhodnutá. Ilonino družstvo bylo jednoznačně lepší. Ostatně výsledek 30:14 hovoří jasně. A tam, na hřišti, komáři žrali nejvíc.

Pak, byl už nejvyšší čas na večeři, jsme pojedli a vytvořili debatní kroužek ve „dvoře“. Vydržel až do tmy a že byl červen, byl tma až kolem půl desáté. Náročný páteční večer, a celá sobota, dala většině tak zabrat, že se tato odebrala na kutě.

Neděle 4. června:

Ta je tradičně rozlučková. Někdo odjížděl už v polovině dopoledne, jiní hned po obědě.

Ještě jsme si stačili slíbit, že příští rok se opět sejdeme. My skalní, zcela určitě.

Název příštího srazu Dálavských je ZE ŽIVOTA HMYZU, konkrétně pohádkový hmyz všeho druhu. Od Karafiátových Broučků, přes Včelí medvídky, Makovou panenku s motýlem Emanuelem až po mravence, ale i Křemílka s Vochomůrkou, nebo Rákosníčka. Ti všichni jsou svým způsobem také z říše té lesní drobotiny.

Jejich pohádková dobrodružství přetavíme do řady her, které zvládnou dospělí (a bude je to bavit), tak i děti na Dálavě přítomné.

Za tím účelem žádáme všechny účastníky, aby se na tuto událost náležitě připravili a stejně jako v případě čarodějnic, si vyrobili, či jinak si zajistili vhodné hmyzí kostýmy a masky. Proč? No aby byla legrace!! Abychom se všichni pobavili a měli pak na co vzpomínat.

Jo a kdy že to bude? 1. až 3. června 2018. Tak za rok AHOJ!!!!

Wilson